Miloval jsem tě příliš

17. ledna 2016 v 10:40 | Tanith |  Krátké povídky
Po opravdu dlouhé době nečinnosti se k vám opět vracím s další krátkou povídkou. Kvůli škole mi poslední dobou nezbývalo moc času na psaní, ale to by se mělo po pololetí změnit (alespoň doufám). Co dalšího říct. Snad jen užijte si to a zanechte komentář.


Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem o tom nevěděl. Celou dobu jsem viděl potíže, které tě provázely. Jen jsem si to nedokázal připustit. Nebylo přeci možné, aby z mé malé holčičky vyrostla problémová dívka. Ale stalo se to. A je to jen má vina.
Když mi ve škole na sdružení říkali, že se začínáš stýkat s velmi pochybnou partou, vysmál jsem se jim do očí. Dodnes si přeju, abych to byl neudělal. Měl jsem jít a hned si to s tebou vyříkat. Možná bych tak zabránil tomu, co mělo teprve přijít.
Postupem času jsem si sám začal všímat, že se chováš jinak. Byla jsi zamlklejší, náladovější a stále častěji mimo domov. Když už jsi náhodou přišla na společnou večeři, tak to skončilo tím, že jsme se pohádali, tys uhodila příborem o stůl a odkráčela do svého pokoje. A já pozoroval, jak se tvé kruhy pod očima prohlubují, jak hubneš, a neudělal vůbec nic. Jen si pořád dokola namlouval, že se nic neděje, abych mohl v noci spát.
Ach, Mileno, má malá princezno. Co jsem ti to jenom udělal.
Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů a tys už tam nebyla. Místo tebe na podlaze seděla dívka, kterou jsem nepoznával. Měla skelné oči, tak nepodobné tvým, živým, radostným, propadlé tváře a ruce rozbodané od injekčních stříkaček. Kleknul jsem si k ní a oslovil ji tvým jménem. Ona se na mě ani nepodívala. Byla pryč, navěky ztracená v noční můře kvůli mé slabosti.
Miloval jsem tě prostě příliš. Nedokázal jsem ti říct ne, ačkoliv na tom závisel tvůj život. A pořád tě miluju a milovat budu, i když vím, že mi nikdy neodpustíš, ať jsi odešla kamkoliv.

Sbohem, Mileno. Můj světe, moje všechno. Kéž znovu najdeš cestu, kterou jsi tady ztratila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 12:06 | Reagovat

Krátký, ale hrozně hezky napsaný :) Mně se líbí, jak umíš i do kratšího textu vložit myšlenku a pocity...
Ta nečinnost nevadí, přeci tě nikdo nenutí psát násilím - alespoň doufám xD Já jsem třeba ráda, když tu nějakou povídku od tebe vidím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama