Kult z lesů

16. listopadu 2015 v 13:52 | Tanith |  Krátké povídky
Trvalo to dlouho. Příliš dlouho, aby pravdu řekla. Její pokoj, malou neútulnou celu, míjely kroky již druhé obchůzky, když se jí konečně podařilo uvázat z chatrných prostěradel lano. Hodiny na stěně dělaly tiché neúprosné tik tik tik. Nezbývalo jí moc času.


Honem jeden konec provizorního lana uvázala k noze postele, ten druhý pak vyhodila z okna. Polila ji hrůza, když za ním vyhlédla ven. Drželi ji v prvním patře, takže to nebyla tak hrozná výška. Přesto se jí rozklepala kolena.
Ale no tak, napomenula se. Ostatní to taky přežily a ty musíš zrovna tak. Jinak tě mezi sebe nikdy nepřijmou. S hlubokým nádechem vylezla na parapet. Kdyby alespoň neměla tolik nahnáno z výšek! Pozvolna se začala spouštět po provaze dolů.
Ukázalo se, že to nebyl vůbec dobrý nápad. Látka by možná unesla značně podvyživenou mouchu, ne však ji. Nahoře se začala trhat. Dívka zalitovala, že nepoužila stejnou metodu jako Romana, která jednoduše odešla přes vrátnici, když řekla, že si půjde zakouřit. Docela ji zajímalo, kdy vychovatelkám začne být divné, že se Romana tak dlouho nevrací a budou se po ní shánět. Dalo se však předpokládat, že dřív jak zítra časně zrána to nebude.
S krůpějemi potu na čele se jí podařilo slézt ještě kousek, než provizorní provaz povolil a ona spadla na trávník. Trochu si natloukla, ale nebylo to tak zlé. Mohla být ráda, že se jí to stalo na posledních pár metrech. Urychleně se oklepala, urovnala si přehnaně dlouhý obřadní háv a pak se rozeběhla směrem k ztemnělému lesu.
Za dne se to tam přímo hemžilo různými pochybnými živly, například turisty a houbaři. Tou dobou by se tam také neodvažovala vkročit. Ale v noci les patřil jim. Vládly mu a na oplátku se v něm neměly čeho bát. No, snad jen toho, že jim na tyhle jejich srazy přijde hlavní vedoucí Sládková, ale jinak ničeho.
Prodírání se křovím nebylo nic příjemného, ale konečně se dostala na mýtinu, kde už čekal zbytek sesterstva.
"No to je dost," zahartusila Romana s rukama v bok. "Že ses na to nepřevlíkla."
"Převlíkla," povytáhlo si děvče předepsané pytlovinové roucho. Romana z třeťáku protočila oči.
"Jasně, že jo, jinak bychom tě sem nepustili. Co na intru, viděl tě někdo odcházet?" Dívka rozhorleně zavrtěla hlavou.
"Ne, ani živá duše, přísahám!" Romana se potěšeně ušklíbla a přejela rukou po čepeli srpu, který si vypůjčila ve školníkově dílně.
"Fajn, fajn. Tak můžeme začít. Do kruhu, sestry, zahájíme obřad!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:40 | Reagovat

Další z povídek, kdy jsem si říkala, co se stane... ale ten konec mě teda vůbec nenapadl! Opravdu povedené... Kam na takové nápady chodíš? xD

2 Vesi:) Vesi:) | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 20:08 | Reagovat

Parádní...;)

3 Aynarra Tulrgar Aynarra Tulrgar | Web | 22. listopadu 2015 v 8:10 | Reagovat

Z toho by mohlo být něco většího než kraťoučká povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama