2. Krumpáč, nejjemnější zámečnický nástroj

3. listopadu 2015 v 12:52 | Tanith |  Dopisy z písečných dun
xxx


Netrvalo dlouho a kolem mě se shromáždila většina mých spolupracovníků. Ne že by věřili, že jsem našla něco přelomového, potřebovali jenom záminku, aby mohli utéct z Marjelina motivačního mučení (tak jsme tomu opravdu říkali. Ne, neptejte se mě, kdo to vymyslel). Ale jak valili oči, když spatřili truhlici! Davem se nesl vzrušený šepot.
"Uhněte z cesty! Hněte se, sakra!" Zástup se rozestoupil a odhalil našeho vousatého chlebodárce, Noana. Lidem příliš pozornosti nevěnoval, dokonce ani mě. Měl oči jenom pro tu truhlu.
"Konečně!" S vítězným pokřikem mě odstrčil a vrhl se k ní (už jsem se zmínila, že ho nesnáším, je to tak?). Hladil její dřevěné stěny, jako by to byla jeho milenka. V duchu jsem mu přála, aby si zadřel třísku.
Jakmile se dostatečně nabažil, pokusil se drahou truhličku otevřít. Stařičký, avšak stále bytelný zámek mu v tom zabránil. Jedna nula pro bednu.
"Na co čumíte! Je tu mezi vámi zámečník?" vyprskl vztekle.
"Nač zámečník?" otázal se Ruu, náš dobrosrdečný obr, a s úsměvem někam odběhl. Když se vrátil, v rukou svíral krumpáč. Došlo mi, co chce udělat a rychle jsem se radši vzdálila. Ne tak šéf, který zůstal nechápavě klečet vedle bedny. Taky to málem schytal, když se Ruu rozmáchl a zarazil krumpáč mezi víko.
Odpor byl marný a zámek po chvíli vzdoru povolil. Ruuově síle se nemohlo nic vyrovnat.
"Zešílels?! Mohls to poškodit!" krákal Noan. Nikdo mu už ale nevěnoval pozornost, natož já. Místo marnění času jsem se vrhla po truhle jako kočka po myši a odklopila těžké víko. Co jsem spatřila mě překvapilo.
Kromě zažloutlé obálky popsané nesrozumitelnými klikyháky a velkého bílého květu tam nebylo vůbec nic. Takové zklamání! Člověk čeká zlatý poklad a potom takováhle sprcha! Musím však uznat, že zejména na tom kvítku bylo něco velice podivného. Nejen, že vypadal, jako by ho právě vytáhli z vody, ale navíc se mi zdálo, že slabě pulzuje. Vážně, mě to taky přišlo divný, ale bylo to tak. Zvědavě jsem se natáhla, abych se ho dotkla. Třeba jenom vypadal, že je čerstvě utržený. Možná byl něčím natřený...
Jakmile se konečky mých prstů květu dotkly, celým tělem mi projel zvláštní pocit chladu a beznaděje. Najednou jsem se cítila o moc starší, než ve skutečnosti jsem. Jen tak tak se mi podařilo ucuknout zpátky, aby mě ty emoce zcela nepohltily. Co to mělo být?! Znovu jsem se zahleděla na tu zlořečenou kytku. Její pulz byl pryč.
"A to je jako všechno?" Noan květ vzal klidně do ruky, prohlédl si ho a pak ho odhodil do písku. Jen tak, jako by to byla cetka z tržiště (i když s takovou cetkou by zacházel mnohem líp. Co kdyby to ve skutečnosti byl artefakt staré civilizace?). Bublala jsem vzteky, ačkoliv mi nebylo jasné, proč. Nebyla to jen tak nějaká květina. Přitahovala mě jako můru rozžatá lampa.
"Snad alespoň tenhle dopis bude mít nějakou cenu," zadoufal Noan, opatrně vytahujíc papíry ze dna truhly. "Dám ho Galsi na přeložení."
Dav se pomalu začal rozcházet do svých stanů. Nakonec jsem zůstala jenom já a dobráček Ruu. Ten také viděl, jak květ sbírám ze země a ukládám ho do vlastní kapsy. Zamračil se.
"Nevím, jestli bys to měla brát. Nepatří ti. A navíc se mi vůbec nelíbí."
"Já vím. Ghalejská růže by byla hezčí, ale..."
"Tak jsem to nemyslel, Verchi. Mám z té rostliny divný pocit. Radši ji spal, když ji Noan nechce." Potřásla jsem hlavou. Ne. Na to může rovnou zapomenout.
"Uvidíme zítra, Ruu. Teď jsem už moc unavená. Půdu spát, tak dobrou." Aniž bych čekala na odpověď, odkráčela jsem ke svému plátěnému obydlí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 11:24 | Reagovat

Škoda té třísky, taky bych  mu to přála xD Jinak opět musím zhodnotit, že kapitola byla pěkná. Líbí se mi, jakým stylem povídku píšeš. Zároveň tak trochu obdivuji ich formu, ve které je text psán - nic jí nechybí, kolikrát mám totiž pocit, že v jiných povídkách psaných právě z pohledu první osoby něco chybí.
Budu se těšit na další část! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama