Rekruti bez bázně a hany

12. října 2015 v 10:20 | Tanith |  Krátké povídky
"By mě zajímalo, kterého génia napadlo udělat tábor zrovna v nejdeštivější oblasti," zafrflal Luther nespokojeně, tisknouc si prokřehlýma rukama deku blíže k tělu. Byla to vcelku marná snaha, vzhledem k tomu, že oba dva, jak přikrývka, tak i chlapec, byli zmáčení do poslední nitky. Dokonce ani střecha kaple je nebyla schopná uchránit před nemilosrdnými kapkami deště.


Mladíkův spolutrpitel souhlasně pokýval hlavou a pak si hřbetem ruky otřel tekoucí nos. "Báš recht," zahuhlal, ale pro rýmu a neodbytný hluk lijavce mu téměř nebylo rozumět. "Sem byslel, že sme budoucí rybíři, a ne vodníci!" Ubohý Aaron onemocněl hned na začátku výcviku rekrutů v přírodě, ale jejich kapitánka, přísná Margareta (které nováčci mezi sebou přezdívali "Velká Greta") tvrdila, že jen slaboch by se zřekl svých povinností kvůli takové maličkosti, jako je hrozba akutního zápalu plic. Jsou přeci budoucí pýcha armády, hroziví rytíři, a ne nějaké slečinky v růžových šatečkách. Proto se Aaron se spolubydlícím hlídce u kaple nevyhnul.
Luther vůbec pozoroval, že jejich tábor není nic pro slabé nátury. Třeba ubytování. První den se zjistilo, že mají zničenou stanovou plentu, takže dovnitř zatékalo. A ne málo. To znamenalo, že když hoch ležel zády k plentě, tak si myl vlasy, a když se, nedej Bůh, ze spánku obrátil na druhý bok, tak se začal topit. A co se týče společnosti, ta také nebyla nijak zvlášť vytříbená.
Jeden z kadetů, Gutram se jmenoval, takový nepříjemný skřet s černými vlasy jako hnízdo, dělal vše pro to, aby Lutherovi a jeho kamarádovi znepříjemnil život. Například dnes, v den nočních hlídek, bojácnému Aaronovi nakukal, že se tady po okolí potulují vlkodlaci, upíři a jiní nepříjemní krvesajové. Přesvědčit ho, že vlkodlaci už dávno vymřeli, a jediný, kdo mladým rekrutům pije krev, je Velká Greta, zabralo skoro celý zbytek dne. Ale ta jiskřička v Gutramových tupých očích se mu nelíbila. Určitě něco chystal a Luther se nehodlal nechat překvapit.
Budoucí rytíř s kudrnatými vlasy se opřel o jeden ze sloupů kapličky a mučednicky si povzdechl. Tohle bude dlouhá noc.
"Hej, Aarone-" Přerušilo ho slabounké chrápání. Oslovený byl už notnou chvíli hluboko v říši snů. Spal v sedě u malého oltáře, na kterém plápolaly svíce ohrožované vlhkem. "No to se mi snad zdá," zamudroval kudrnáč a trochu s Aaronem zacloumal, ale bez výsledku. Mladší kluk spal, jako když ho do vody hodí.
Luther z toho dál nedělal žádnou vědu. Však to zvládne, třeba i sám.
Noc byla právě na svém vrcholu a déšť pozvolna ustával. Ještě pořád trochu krápalo, ale dalo se to snést. Luther se dokonce odvážil vylézt z přístřeší kaple, aby se rozhlédl po kraji. Stáli na kopci, obklopení nekonečnými jehličnatými lesy, takže výhled byl parádní. Už jenom čekal, až se sem vyhrabe ten slizký had Gutram, aby se je pokusil vystrašit. Pro ten případ u sebe nosil ohebný proutek, kterým by mu uštědřil pořádnou lekci. V duchu ovšem litoval, že jim Velká Greta ještě nedovolila nosit opravdové meče.
Najednou za sebou něco zaslechl. Slabý šustivý zvuk, jako by se něco velikého a nemotorného plížilo vysokou trávou. Gutram! Tak se přeci jen odvážil ukázat! Luther sevřel lísku v ruce, ale neotočil se. Do poslední chvíle nechtěl dát najevo, že o tom proradném trolovi ví. Až když ucítil, že je přímo za ním a funí mu na záda, pak se teprve otočil na patě a udeřil, padni kam padni.
Ozvalo se bolestné zaskučení, nebo spíš zavytí, a něco začalo velice rychle pelášit dolů ze svahu. Luther si to v té rychlosti ani nestačil kloudně prohlédnout. Viděl jenom záda té postavy. Chlupatá záda pokrytá černou urousanou srstí. Tak to alespoň vypadalo.
Luther vítězoslavně zavrtěl hlavou. Gutrame, Gutrame. Chtít někoho polekat je jedna věc, ale navléct kvůli tomu na sebe nějakou zablešenou kožešinu? To bylo moc i na něj.
Celý šťastný ze svého vítězství nad "strašidlem" se vrátil zpátky na své stanoviště.
Ráno se oba mladí kadeti vypravili do tábora, aby nahlásili úspěch své hlídky. Po cestě mezi stany však natrefili na Gutrama, a to by nebyl Luther, aby ho nepoškádlil: "Tak co, Gutrame? Nechytils z té včerejší předložky ke krbu blechy?"
Černovlasý mladík na něj hleděl, jako by se úplně zbláznil. "Nechápu, o čem to tu blábolíš."
"No, přeci o tom, jaks chtěl mě a Aarona napálit tím, že ses přestrojil za vlkodlaka. Zdařilý převlek, opravdu. Chvíli bych ti to i zbaštil." Gutram si provokativně poklepal na čelo.
"Nemáš ty nějakou nemoc z vlhka? Já byl celou noc v táboře. Udělalo se mi blbě z těch šlicht, co tu vaří. Jestli mi nevěříš, běž se zeptat Grety."
Luther zbledl jako křídový útes. Ale to by znamenalo... pokud to nebyl Gutram, pak... hoch se raději rychle sebral a uháněl do stanu. Na hlášení úplně zapomněl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 17:10 | Reagovat

Páni, musím říct, že takovýhle konec jsem opravdu nečekala. Povídce nemám co vytknout, jen že bych třeba snesla i pokračování? :)

2 Tanith Tanith | 6. listopadu 2015 v 18:03 | Reagovat

[1]: Tuhle povídku jsem zamýšlela jenom jako jednorázovou záležitost, proto už pokračování nebude. Ale děkuju za tvůj názor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama