Dát životu druhou šanci

2. února 2016 v 16:01 | Tanith |  Krátké povídky
Drabble na téma týdne "Baví mne žít"
 

Až procitne

1. února 2016 v 15:30 | Tanith |  Krátké povídky
Tuhle povídku jsem původně plánovala na minulé téma týdne Čekám. Bohužel člověk míní a internetové připojení mění, takže ji sem dávám alespoň dodatečně.

Miloval jsem tě příliš

17. ledna 2016 v 10:40 | Tanith |  Krátké povídky
Po opravdu dlouhé době nečinnosti se k vám opět vracím s další krátkou povídkou. Kvůli škole mi poslední dobou nezbývalo moc času na psaní, ale to by se mělo po pololetí změnit (alespoň doufám). Co dalšího říct. Snad jen užijte si to a zanechte komentář.
 


Kult z lesů

16. listopadu 2015 v 13:52 | Tanith |  Krátké povídky
Trvalo to dlouho. Příliš dlouho, aby pravdu řekla. Její pokoj, malou neútulnou celu, míjely kroky již druhé obchůzky, když se jí konečně podařilo uvázat z chatrných prostěradel lano. Hodiny na stěně dělaly tiché neúprosné tik tik tik. Nezbývalo jí moc času.


1. Špatné motivační proslovy vedou k nečekaným objevům

2. listopadu 2015 v 10:04 | Tanith |  Dopisy z písečných dun
Pokud něco opravdu z duše nesnáším (a není to vedoucí naší rádoby objevné výpravy Noan), pak je to písek. Rozpálený, otravný a všudypřítomný, zvlášť, když ho každé odpoledne pravidelně přesypává vichr. Matně si vzpomínám, že mi na začátku cesty na Karnagskou poušť nevadil. Tehdy jsem ještě byla naivní a nechala se zmámit Noanovými sliby toho, jaké bohatství tu najdeme. Pche. Dva týdny zbytečné lopoty mi spolehlivě otevřely oči. Už bych dávno zdrhla, nebýt toho, že jsem se tomu vydřiduchovi upsala na celý půl rok.
Seděla jsem v šeru sdíleného stanu a v zájmu zachování vlastní příčetnosti pouze předstírala, že naslouchám nesmyslnému žvanění kolegyně Marjely. Marjela měla na starosti motivaci, což byla chyba už sama o sobě. Koho to taky napadlo dát takovou funkci největšímu pesimistovi z celého tábora? Určitě Noana. Ten má podobně blbý smysl pro humor.
"A i když tu všichni bídně zahyneme vyčerpáním a žízní, naše oběť nebude marná! Odhalíme tajemství dávné civilizace a pak v klidu odevzdáme své hříšné duše bohům," zaslechla jsem náhodou kousek jejího proslovu. Normálně se mi špatně nedělá, ale tohle se prostě nedalo. Zvedla jsem se ze stoličky a vykročila k východu.
"Kam jdeš, Verchi? Já ještě nedomluvila!" loupla po mě motivátorka světlýma očima, které nyní silně kontrastovaly s její opálenou kůží. Na začátku výzkumu byla bílá jako porcelán.
"Půjdu si trochu protáhnout nohy," mávla jsem rukou. "Hlavně na mě nečekejte, klidně pokračujte."
Marjela si odkašlala. "No dobrá, jak myslíš. Kde jsem to jenom skončila? Aha, už vím…" Zbylí ubožáci zoufale zaskučeli. Ani trochu jsem jim nezáviděla.
Slunce se pomalu šinulo za obzor. Tím uvolňovalo cestu nočnímu chladu a hlavně větru, který měnil okolní krajinu.
Fajn, řekla jsem si. Malá vycházka a potom hajdy na kutě.
Jak jsem tak mašírovala mezi stany, padlo mi do oka cosi na protější duně. Z písku tam něco čouhalo. Že bychom zase zapomněli schovat lopaty? Zakabonila jsem se a šla to omrknout. Po troše hrabání mi málem vyletělo srdce z hrudi. Tohle nepřipomínalo naše náčiní ani náhodou. Byla to totiž truhla. Stará masivní truhla se zdobným kováním, taková, jaké se už nevyrábí. Zalapala jsem po dechu a pak se rozvřískala:
"Lidi, honem ke mně! Něco jsem našla! Něco velkýho!"

Scéna z nádraží

29. října 2015 v 14:54 | Tanith |  Krátké povídky
Velice krátká povídka na téma týdne "Čas říct sbohem".

Nový příběh - Dopisy z písečných dun

29. října 2015 v 14:25 | Tanith |  Dopisy z písečných dun
Začala jsem psát svou první blogovou povídku na pokračování. Zatím nevím, jaký bude mít rozsah, takže dost dobře může skončit po třech dílech, stejně jako po patnácti. Zatím vkládám jen hrubý nástin děje. Budu vám hrozně moc vděčná, když si ho přečtete a sdělíte mi své názory v komentářích. To je prozatím všechno, děkuji za pozornost.

REKLAMA!

21. října 2015 v 19:20 | Tanith |  REKLAMA!
Tohle je místo na vaši reklamu a všechno, co nepatří k článkům.

Rovných deset důvodů, proč zbožňuji svou novou školu

20. října 2015 v 18:34 | Tanith |  Téma týdne
Tak, a je to tady. Už je tomu měsíc, co spousta z nás nastoupila do zcela odlišného prostředí, nové školy. Ani já nejsem žádnou výjimkou. Celé prázdniny jsem trnula hrůzou, jaká moje nová střední škola bude. V hlavě jsem si přehrávala ty nejhorší možné scénáře, od šikanování až po to, jestli učitelský sbor nemá sklony ke kanibalismu. Naštěstí se mé obavy nepotvrdily (i když... u jedné učitelky si pořád nejsem tak úplně jistá) a já vám s hrdostí můžu předložit deset důvodů, proč zbožnuji svou střední.

Kam dál